Nejznámější děrenskou kaplí - drobná sakrální stavba architektury 18. století je kaple na Hájku. Na svém pozemku kapli postavil majitel hájkovského mlýna (Haikemühler) a to ze zbožných důvodů. On i jeho následovníci ji ctili a patřičně udržovali. (V posledních generacích jsou jako majitelé zmiňováni Werberovi, Tillovi, Bergoldovi). Kaple stojí v blízkosti silnice do Lukavce a nedalekého děrenského rybníka. Kaple dotvářející charakter barokní české krajiny patřila ke čtyřem tzv. hraničním kaplím - Švédská kaple na Jelením kopci, Tošovická u mlýna a kaple postavená u Jerlechovické pískovny.
    Naše „hájkovská‘ kaple je zasvěcena Největší Trojici a je zapsána jako kulturní památka pod č. registrace 8-2077. Stojí v K.U. Děrné na pozemku č. 597 — současným vlastníkem je město Fulnek. V katastrálních mapách obce z r. l 836 a 1874 (OA N.J.) je zakreslena. Je také zapsána a doplněna poznámkami v soupisu sakrálních památek obce z r.1833, 1860 zhotovený Farním úřadem Fulneku pravděpodobně i pro potřeby olomouckého Arcibiskupství.
    Kaple je zděná, obdélníkového půdorysu s vysokou prolamovanou střechou s námětky a průčelím rámovaným po stranách dvojicí pilastrů a kompozitními hlavicemi. Mezi pilastry je pravoúhlý vchod, nad kterým je napsán letopočet 1705. Hlavice pilastrů nesou architráv, na který dosedají úseky vlysu. Po obvodu celé stavby obíhá korunní římsa, v průčelí nad pilastry zalamovaná (odstupňovaná). V trojúhelném štítu je prostorná nika. Interiér kaple je zaklenut valenou klenbou se styčnými lunetami. Části vnitřních stěn jsou kamenné — obnažené. V přední části je oltářík.
    Celá stavba je čelně natočena k východu. Do kaple se vstupuje prostornými zdobenými dveřmi. Parnátkaje chráněna ozdobnou mříží.
    Během roku 2004 byla kaple zrekonstruována památku-milovnými lidmi z blízkého Lukavce (opravy a celkovou rekonstrukci vedl Sokol Jaromír) - byla opravena vazba a kryti střechy, obnova omítek a celá stavba byla odvodněna. Interiér kaple byl vybaven novou oltářní deskou, vyspraveny byly vnitřní stěny a dlažba podlahy. Odstín omítky kaple zůstal po rekonstrukci v bílo-oranžové barvě. Do štítní niké byl usazen kamenný reliéf Sv. Trojice, který zhotovil sochař a malíř pan Matyášek z Opavy.
    Kaple, která stojí v krásném prostředí okolí bývalého hájkovského mlýna, nebyla nikdy navštěvována Prosebním průvodem v tzv. Křížových dnech.
    K tomuto vzdálenému místu zbožnosti se váží dvě pověsti, které publikoval Josef Ullrich v časopise Kuhländchen (Kravařsko).
    První pověst vypráví o tom. že před dlouhou dobou se tady rozprostírala velká bažina. Během války chtěl nejmenovaný šlechtic z Děrného uprchnout svým pronásledovatelům. Byl zahnán do bažiny, ve které spolu s koněm zapadl a zahynul. Po vyschnuti zmíněné bažiny byla na památku jeho tragické smrti postavena kaple. O neděli Sv. Trojice ji navštěvovali bohabojní občané z Fulneku a Děrného. Díky mlynářově rodině z Haikenova mlýna tam nikdy nechyběla bohatá květinová výzdoba.
    K Heinekově se váže i druhá pověst, se stejnými motivy ale z jiných zdrojů. Také v ní se vypráví o jistém šlechtici, který na cestě z Opavy do Fulneku projížděl bažinatým údolím lukaveckého potoka. V jednom ze zrádných míst jeho kůň zapadl do bažiny a veškeré snažení o jejich vyproštění se zdálo být marné - šlechtic s koněm klesali stále hlouběji do téměř bezedného močálu. V největší nouzi se začal šlechtic modlit a křičel o pomoc: „Nejsvětější svatá Trojice. zachraň mě! Jinak jsem ztracen.“ V tu chvíli se kůň znenadání obrátil a odrážejíc se od pevného dna bez sebemenší námahy vystoupil z bažiny a vyvedl jezdce do bezpečí. Aby otevřeně vyjádřil své díky, nechal šlechtic postavit kapli na místě, kde jeho kůň opět vstoupil na pevnou půdu. Od té doby zdobí bílá kaple okolní krajinu.